Současná vlna veder úplně ochlazuje mojí touhu jít ven a fotit. Myslel jsem si, jak budu fotit srnčí říji, ale ouha, srnčí zvěř asi také vedro odrazuje a od východu slunce do slunka západu se raději schovávají ve stínu lesa. Mezitím však nenápadně zmizeli rorýsové (Apus apus). Jsou to asi první ptáci, kteří odlétají na jih (i když letos tu klidně mohli vydržet déle). Nějaké povídání o místních svišťounech naleznete třeba zde nebo zde.
Tak už jsou pryč. Rorýsové (Apus apus). První ptáci již odlétli za teplem. Paradoxně je u nás vedro k zalknutí.
Další tryskoletci – jiřičky obecné (Delichon urbica) zůstávají o něco déle. Už vyvedli mladé a teď je učí lovit a dalším společenským zvyklostem.
Aspoň jiřičky (Delichon urbica) ještě zůstávají a je možné sledovat jejich leteckou akrobacii.
Srpen je vlastně takový přelomový měsíc. Lomí se prázdniny, v bouřkách se lámou stromy a v neposlední řadě se láme i ptačí rodičovská péče. Mláďata jsou většinou již mimo hnízda a začínají se osamostatňovat. Mladé poštolky obecné nás každé ráno budí velmi hlasitým žadoněním o pozornost, kterou jim rodičové pomalu přestávají věnovat.
Poštolka obecná (Falco tinnunculus) také vyvedla mláďata a teď si konečně trochu oddychne.
Za srnčím jsem zkusil vyjet do hor, je tam trochu chladněji než v kotlině, krásně kvetou vrbky úzkolisté (Chamaerioni angustifolium – výborná, a nedoceněná léčivá bylina (odkaz)), a tak jsem chtěl udělat pěkné obrázky. Ale i tam bylo vedro a srncům se moc nechtělo, takže si hráli na schovávanou. Pouze jedna srnečka vyšla na okamžik.
Ani na horách člověk tomu vedru neunikne. Fialové koberce vrbky úzkolisté (Chamaerion angustifolium) kontrastují s vyschlými travními porosty a blankytně modrou oblohou.
Na chvíli se ukázala krásná srnka. A pak potichu zmizela. Jakoby tu nikdy nebyla.