Zima se už hlásí, byť zatím pouze na okamžik. Uvidíme, jaká bude ta letošní, zatím skáčeme od extrému do extrému. Buď extrémní zima s hromadou sněhu nebo naopak extrémní teplo úplně bez sněhu. Zasloužili bychom takovou tu “Ladovskou” zimu.
Konečně se zima přihlásila v plné síle. Zatím jenom na pár chvil, ale už to bylo znát. Šípky se obrnily dalšími trny. Tyto jsou ale křehké, z ledových krystalů.Category Archives: Foto týdne
Foto za uplynulý týden
Foto 46. týdne
Po delší době jsem opět použil šedý filtr HiTech Pro Stop, který prodlužuje expozici 1000x. Takže i za slunečného dne je možné fotit na dlouhou expozici. Konkrétně u fotky níže byly hodnoty: ISO 100, clona 11, čas 15 s na 18 mm ohnisku.
Větrné počasí svádělo k experimentům s dlouhou expozicí a silným šedým filtrem.
Po větrné smršti zůstalo v lese na zemi mnoho motivů k focení. Padla mi do oka větvička modřínu. Třeba.
Žluté modřínové větvičky září v hnědém spadaném listí.
Foto 43. – 45. týdne
Spíše než do kategorie Foto týdne, bych měl článek vložit jako samostatnou galerii. Ale nechám to tak. Jsou to fotky z uplynulých týdnů, kdy se venku střídaly krásné podzimní dny s inverzím počasím.
Podzim je skutečně velmi barevný.
Javorové listí je výrazným prvkem v podzimním lese.
U Božích muk. Místo stokrát viděné se najednou objevilo úplně jinak.
Potkal jsem koloucha, v skrýval se za březovou větví.
Barvy podzimu. Ranní mrazík vykouzlil na rudých listech bílé lemování.
Podzimní barvy II. Okraje lístků jsou bílé od námrazy.
Foto 42. týdne
Tah husí patří k podzimu jako sněhulák k zimě. Na obloze jsou vidět klínovité formace táhnoucích hejn a shůry se ozývá typické kejhání. A také k podzimu patří sychravé a šedé počasí.
Hejna husí jsou neklamnou známkou, že všechno táhne za teplem.
Ale hlavně je podzim o barvách. Příroda chrlí odstíny žluté, červené, hnědé a zbytky zelené, jakoby chtěla ukázat, že umí. A to my všichni víme.
Než přijdou pravé podzimní větry, tak se všechno oblékne do pestrobarevných převleků. V šípku pak zmizí i opravdu strakatý stehlík.
Foto 41. týdne
Podzimní barvy se rozjely všude kolem. Ale na horách už sněží a tak asi rovnou přeběhneme do zimy. Stačil jsem aspoň cvaknout kačeny na rybníku.
Podzimní hýření barvami.
Protože Nikon přestal aktualizovat svůj program na vyvolání fotek, musel jsem koupit jiný. A vidím, že není už potřeba nějakého zvláštního nastavování foťáku. Je to o umění ovládnout program.
Koupil jsem si nový program na úpravu fotek a vidím, že pomalu ale jistě padá potřeba nějakého dobrého nastavení foťáku v terénu. Programy jsou téměř všemocné… Stříbrohřbetý samec horské gorily mi posloužil jako pokusný králík.
Foto 40. týdne
Tak se nám přihlásil podzim plnou silou. Déšť ukončil nejen dlouhé čekání na vláhu, ale také jelení říji. Jeleni, ochlazení deštěm, se odpoutali od laní a jali se nabírat potřebné síly na zimní časy. A první mrazy asi překvapí jabloně, protože ty kupodivu kvetou. Aspoň u mě na zahradě.
Tak skočila jelení říje. Dvoudenní déšť zchladil touhy jelenů a odplavil jeleny zpět do svých domovských lokalit.
Příroda se vždy vytasí s nějakým překvapením. Teď třeba kvetou jabloně.
Foto 39. týdne
V uplynulém týdnu proběhlo několik svátků a je zajímavé, že všechny v jeden den. Ten státní asi potěšil každého, druhý pak zejména mysliveckou obec a třetí zase obec astronomickou. To bylo tak: kníže Václav se totiž nechal zabít pro svou věc a jeho svátek je dnes i tím státním, na sv. Václava pak vrcholí jelení […]
Foto 38. týdne
Za uplynulý týden jsem toho nestihl moc nafotit, resp. jsem vlastně nebyl fotit vůbec. Pouze jsem se byl podívat na zahradě, kde jsem chvíli seděl v krytu u napajedla. Najednou něco začalo šustit na střeše a pak ticho. Seděl jsem tedy dál, ale po chvíli jsem si hnul židlí a málem ploténkou, jak jsem klimbnul, takže docela rachot. A ze střechy odlétla poštolka. Naštěstí sedla opodál na plot s pozadím hlohu, jenž byl obsypán karmínovými plody.
Poštolka obecná, vyplašená ze střechy krytu, si sedla na plot. V pozadí hloh nádherně obsypaný rudými plody.
Foto 37. týdne
Po návratu z dovolené, kde jsem se kochal šumavskými výhledy, zkusil jsem zase pro změnu výhled na České středohoří. A jeden z nejlepších výhledů je samozřejmě z naší stolové hory – Děčínského Sněžníku. Sobotní ráno se vydařilo. Ranní mlhy v údolí a nějaký ten mrak na obloze sliboval pěknou podívanou. A byla.
Opět se ukázalo, jaké “kýče” dokáže příroda vykouzlit. Neuvěřitelná hra barev a obrazů se mi naskytla v sobotu na Děčínském Sněžníku.
Panorama z Děčínského Sněžníku – pod pokličkou mlhy je Děčín, Jílové. Pouze kopce jako Klobouk, Chmelík a Lotarùv vrch vyčnívají. V dálce potom vysílač Buková hora – nejvyšší betonový vysílač v zemi.
