Krajina italských Alp

Jak jsem v předchozím článku slíbil, vracím se zpět s fotkami z prodlouženého víkendu v Itálii, tentokrát z krajinářského hlediska. Kozorožci byli sice hlavní cíle výletu, ale na impozantní štíty hor jsem se těšil neméně. Byť předpověď neslibovala žádné dramatické reje mraků na obloze či údolí zahalená mlhou, rozhodně mi to nebralo dobrou náladu. Počasí člověk neporučí, s tím počítám. A tak jsem byl spokojený i bezmračnou oblohou a lehkým náznakem mlžného údolí.

Vzhledem k tomu, že na cílové parkoviště jsme přijeli ještě za hluboké tmy, tak jsem využili časové rezervy, trošku jsme se v autě zkroutili do pohodlně nepohodlných poloh a dočerpávali fyzické rezervy na cestu. Těsně před východem slunce jsme vyrazili vzhůru.

svítá nad vrcholky hor

svítá nad vrcholky hor

Co mě skutečně fascinovalo, byla horská architektura a použitý materiál. Mám horskou část Itálie rád už právě pro tento horský styl. Kamenná stavení tak nějak v udržovaném a akceptovatelném „bordelu“, proti rakouské a německé akurátnosti a kýčovité upravenosti. Tenhle styl mi do hor sedí lépe. Je to můj pohled. Po několikahodinovém stoupání mezi modříny opouštíme hranici lesa, vítají nás horské louky a široká údolí. Zde se přes léto pasou krávy, svišti a kamzíci. Teď v půlce podzimu už jenom kamzíci. Kamenná stavení zejí prázdnotou.

osamělé stavení na horské louce

osamělé stavení na horské louce

Vystoupali jsme do výšky 2500 metrů nad mořem, kde nás čekal horský hotel. Jedna místnost otevřená pro turisty na přespání, s palandami, stolem a lavicí. Úplný luxus pro naše uondaná těla. Tak  jsme založili náš první (a jediný) výškový tábor, ze kterého se nám otevíral neskutečný pohled na krásu hor.

horské údolí v Gran Paradisu

horské údolí v Gran Paradisu

 

Tady jsem si užíval pocit klidu a skoro osamění, bez elektřiny, telefonního signálu, splachovací toalety a tekoucí vody. A bylo dobře. Horský potok s průzračnou vodou tekl za chatou, WC bylo řešeno klasickou budkou s průvanem odspoda a lidí bylo minimum. A zatoužil-li člověkl po úplné samotě, stačilo vystoupat někam na okolní stráně.

horské oko skrýval led

horské oko skrýval led

Ještě večer jsme využili možnost, již nám poskytla příroda, když ozářila špičky hor zapadajícím sluncem.

hořící špičky hor

hořící špičky hor

 

A protože byl by neodpustitelný hřích být zde a nefotit noční jasnou oblohu, tak jsme nehřešili, vstávali za tmy, mrzli u foťáků, koukali do tmy a věřili, že ta dlouhá expozice něco přinese. Nebe plné hvězd.

nebe plné hvězd

nebe plné hvězd, padá hvězda

 
s nasvíceným kamenem v popředí

s nasvíceným kamenem v popředí

Nebo důkaz, že se Země točí a jede si vesmírem celkem rychle.
Rozmázlé dráhy hvězd

Rozmázlé dráhy hvězd

 
hvězda, co se netočí, je Severka

hvězda, co se netočí, je Severka

 
jedna B&W verze

jedna B&W verze

  A pak začalo svítat….
kýč, svítání na horách

kýč, svítání na horách

 

No, a plný dojmů jsem společně s ostatními zabalil fidlátka, nahodil zátěže na záda a klopýtal zpátky k autu. Uteklo to. Rychle.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *