Zvířata a ptáci – Jiří Hornek

Za tetřevem do Švédska

Jirka — Sun, 12 May 2019 20:45:16 +0000

Krátká ochutnávka z jarní cesty do Švédska, kam jsme odjeli na konci dubna. V plánu bylo střední Švédsko, kde jsme v kempu Angra měli objednané ubytování na tři noci. Nakonec jsme dojeli až za polární kruh, stavili se u kamaráda v Norsku a byli přijati na slovenské ambasádě v Oslo. Více povídání a fotek příště….

tetřev hlušec – v toku

na borovici

na padlém kmenu v severském lese

tetřívek obecný za polárním kruhem

největší bojovníci na zamrzlém jezeře

orlovec říční hnízdil na stromě u cesty

Faerské ostrovy v černé a bílé

Jirka — Fri, 01 Mar 2019 08:39:55 +0000

Postupem času doháním resty, resp. se marně snažím, aby se mi jich nekupilo čím dál víc. Jedním z nich jsou Faerské ostrovy. Materiálu je mnoho, času málo. Ale zkusil jsem vyvolat pár fotek do černobíla, ať ten web není moc barevný. A dolehla na mne nostalgie, hned bych se tam na pár dní vrátil a něco nafotil jinak nebo se podíval jinam či zůstal někde déle. Ale to mám vždycky, takže nic nového. Fotky jsem jako obvykle uložil na zoneramu….

Terej bílý. Jsou to elegantní ptáci s téměř dvoumetrovým rozpětím křídel. A mají zajímavý způsob lovu. Jako střely padají střemhlav do vody.

Pták roku 2018

Jirka — Sat, 24 Feb 2018 13:45:13 +0000

I letos ČSO vyhlásila Ptáka roku. Datla, indikátora zdravého lesa, vystřídala sovička – sýček obecný (Athene noctua), jenž je indikátorem zdravé polní krajiny. A protože sýček mizí, a to celkem rychle, je vidět, že naše polní krajina zdravá není. Bohužel. Dříve skutečně běžná sova je dnes velkou vzácností. Z monitoringu posledních let je zřejmé, že v ČR zbývá něco málo přes 100 párů sýčků, resp. volajících samečků. Vlastně se udržel jenom na rozhraní Středočeského a Ústeckého kraje, na jižní Moravě a v při troše dobré vůle i ve východních Čechách. A přitom náprava by nebyla až tak složitá. V současné době probíhá záchranný program pro sýčka (kdo chce, může na něj přispět třeba penězi nebo i noční vycházkou a posloucháním, jestli se někde sýček neozývá), který si klade za cíl, mimo jiné, zvýšit osvětu mezi zemědělci a i mezi veřejností. Tak podpořme dobrou myšlenku i skutkem. Kdo má facebook, může se spojit pro nejaktuálnější informace…. Pár obrázků sýčka z Teplic jsem vložil na Zoneramu… Kdo chcete vidět zajímavý filmový dokument o naší přírodě v místech, kde přírodu nikdo nehledá, můžete zajít od letošního března do kin na film Planeta Česko. Je tam i ten sýček….

V Rumunsku je sýček ještě běžný pták na pastvinách.

Pižmoň severní zimní

Jirka — Fri, 28 Jul 2017 11:53:04 +0000

Tak jsem dostal ve žhavém létě ke krutě zimním fotkám. Už jsem udělal galerii zimních krajinek norské přírody (zde) a teď přidám i hlavní hvězdu, za kterou jsme jeli. Pižmoň severní (Ovibos moschatus) je taková kozokráva. Vypadá jako kráva, ale má blíže ke kozám. Byť s hmotností až 450 kg by mu leckterá koza mohla závidět. Byl jsem za nimi už kdysi v létě a najít je nebyl problém, byli přímo u cesty. Namlsán jsem se vrátil téže zimy, neboť na sněhu či ve vánici vypadá to zvíře mnohem lépe. Ale ouha. V zimě jsem po nich marně pátral několik dní. Neobjevil je. Až s odjezdem jsem v poslední zoufalé snaze zvedl zrak na vyfoukané a místy holé vrcholky kopců. Byli tam. Slíbil jsem si, že se vrátím, když už vím, kam na ně.

pižmoni na kopci

Slib jsem si splnil v letošním roce a málem jsem zase odjel s prázdnou. Mohu mluvit o velikém štěstí, že je Honza našel hned ráno po příjezdu, neboť v další dny jsme málem nenašli ani jeden druhého. Počasí bylo skvostné, severské. První ráno krásně slunečno, z vrcholu kopce jsme dalekohledem pátrali po širých pláních, oblých kopcích a nekonečných údolích v naději, že tam někde budou.

svítání

údolí v Dovrefjell

Ale najděte skálu mezi skálami. Tak totiž pižmoň z dálky vypadá. Jenom když se skála pohne, je naděje. Pohnula se. A několik skal se pomalu hýbalo. Radostně skočili jsme do sněžnic, zapřáhli se do saní naložených na třídenní bivak v pustině a vyrazili. Po čtvrt hodině jsem chtěl všechno zahodit a rozbít. Dětské saně nejsou vhodným expedičním prostředkem.

dětské saně nejsou vhodným expedičním prostředkem

Za několik hodin zoufalé dřiny jsme urazili sotva 5 kilometrů a rezignovaně hledali místo, kde zabivakujeme. Našli jsme je za kamenem. Vše jsme nechali na místě a jenom s foťákem a stativem jsme vyrazili do kopců. Oni pižmoni skutečně byli na kopcích. Bohužel po několika hodinách jsme si vůbec nebyli jistí, že tam na nás od rána čekají. Odpoledne jsme vystoupali na vrchol a pižmoni nikde. Šílené. Do toho se zatahuje a začíná sněžit. Zvedá se vítr. Dalekohledem objevujeme skupinu na dalším kopci za dalším údolím. Děs, cesta na celý den. Ještě v posledním záchvěvu zoufalství pokračujeme k jednomu z vrcholů kousek od nás. A pak mi Honza ukazuje. Jsou tam !!! Do krve se nám vyplavil adrenalin a rázem je únava zapomenuta. Teď už je jenom nevyplašit. Jsme od nich celkem daleko, ale už o nás vědí. Zkouším fotit z ruky, ale je to nějaké divné, mám zamlžený hledáček a ostření se nějak nechytá. Přikládám to tomu, že jsem zpocený a technika se na těle orosila. Chvíli čekám, ale nezlepšilo se to.

Marně jsem si lámal hlavu, jak to, že mám pořád zamlžený hledáček a špatně to ostří. Pamatujte si, nasněží-li do sluneční clony objektivu a na sklo, je v hledáčku mlha a blbě to ostří.

Pomalu se šouláme k pižmoňům o trochu blíže. Zakládám foťák na stativ, docela se pronese, a koukám na čočku. Je plná sněhu. Hodně hudruju a zkouším to očistit. Už je to lepší a já už si dávám pozor. Naštěstí jsou pižmoni tolerantní a klidná zvířata. Trávíme s nimi nějaký čas, kdy za nimi putujeme vzhůru až k vrcholkům kopců. Což je do výšky téměř 1800 m n. m. Sněží tu vodorovně, jaký je vítr. Občas vykoukne slunce a pak zas bílo. Nevím jak dlouho fotím, ale když už se mi tělo neovladatelně třese a zuby drkotají, usuzujeme, že je čas návratu. Musíme si ještě postavit stan a hlavně najít místo, kde jsme nechali věci. Počasí nám ukazuje svou pravou severskou tvář. Šílený vítr nám rve slova z úst, zatáhlo se a je opravdu zima.

pravá zima

Vrátili jsme se do údolí a našli jsme i naše věci. Už byly zčásti zaváté sněhem, ale vítr byl silný a sníh se na nich neudržel, pouze se kolem utvořily závěje. Dalekohledem jsme ještě viděli na jiném svahu stádo sobů. A tím vlastně skončilo naše pozorování, neboť v noci vítr ještě zesílil, přihnaly se mraky a další dny jsme už neměli šanci něco vidět. Tři dny jsme neviděli dál než 200 metrů. Takže jsme měli své štěstí vybráno hned první den. Ale stálo to zato. Více fotografií jsem vložil na Zoneramu – klikněte.

Zvířata jsou to velmi tolerantní a hned tak je něco nerozhází.

Pták roku 2017

Jirka — Fri, 03 Mar 2017 07:03:15 +0000

Vítězem této pomyslné soutěže se pro letošek stává:

na pařezu

**datel černý (Dryocopus martius).**

Je to největší evropský šplhavec, jeho velikost je skoro půlmetrová. Takže pořádný pták. A nelze jej s žádným jiným zaměnit. Černý pták s červeným čírem. Samečci jej mají výraznější. A přesto často unikne pozornosti. Ale jeho výtvory v lese jsou nepřehlédnutelné.

Sami se můžete zapojit do projektu České ornitologické společnosti o hlášení výskytu datla. Každý záznam se počítá, a byť není datel u nás bezprostředně ohroženým druhem, jeho ochrana přispívá k ochraně dalším, méně výrazných druhů.

v zimě

boj o pařez

u hnízda

u spižírny

při úderu

pobytové znaky

ještě jedno video:

Až se zima zeptá …

Jirka — Wed, 11 Jan 2017 18:28:59 +0000

co jsem dělal v létě? Zkoušel jsem něco nafotit. Na zoneramu jsem uložil výsledek letního snažení za období od června do září…

Tři kříže u Mariánských Lázní

[contact-form-7]

Jaro 2016

Jirka — Sat, 15 Oct 2016 11:04:21 +0000

Upravil jsem pár fotek z jarní fotosezóny 2016 a výsledek je možné vidět na tomto odkazu na Zoneramě.

záplava barev

Návrat o rok

Jirka — Tue, 19 Apr 2016 11:36:52 +0000

Vzhledem k restu, který jsem loni vytvořil, vracím se o rok zpět k akci Pták roku, vyhlašovanou ornitologickou společností. V roce 2015 se tímto zájmovým druhem stala malá potápka černokrká (Podiceps nigricollis). Je to vlastně nepůvodní druh, imigrant, který se rozšířil do Evropy v 19. století z Ruska a Ukrajiny. Byly doby, kdy jich bylo na každém rybníku několik párů, ale dnes už ne. Kam se ty čerchmantky schovaly? Neschovaly, vymřely. Společně se svými soudruhy na hnízdištích, racky chechtavými (Chroicocephalus ridibundus), neustály krmné šílenství rybářů v honbě za kapry – čuníky, a mrtvé vody plné “živin” opustily. Proto máme hodně kaprů, ale málo čisté vody v rybnících. A málo potápek.

schovaná za rákosím

kolem si plave

v páru

Co to tam je?

cudná

přísný pohled

Bylo by škoda přijít o tyto krásné ptáky, neboť jsou ozdobou našich rybníků a v neposlední řadě i dobrými indikátory čistých vod.

Něco končí a jiné začíná

Jirka — Thu, 07 Apr 2016 18:30:02 +0000

Mám tím na mysli roční období. Zima končí a jaro začíná. V mém pojetí začíná jaro příletem jeřábů popelavých a kutáním nory u ledňáčků. A protože jsem zimní krajině věnoval minulý příspěvek, tak teď zavítám mezi živé tvory. Výhodou zimy (pro fotografa) je snazší přilákání zvěře na místo, které jsme si zvolili. Nevýhodou je krátký den, málo slunečního svitu, menší druhové bohatství zvířat a v neposlední řadě “krutý” mráz (jeden týden v roce).

Nejprve tedy ryze zimní fotky. Během asi těch pěti dnů, kdy za celou zimu něco nasněžilo i v nížinách, se začala na krmišti objevovat káňata. Nejprve po jednom …

zimní host

opatrný postup

později se osmělili a bylo jich tam pěkná sešlost.

soukromníci

tři mušketýři

na obědě

Ještě na sněhu se objevili u krmítka i jiní zpěváčci.

pěnkava obecná (Fringilla coelebs)

mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)

Bez sněhu si na zemi konečně mohli hledat potravu i strnadi,

strnad obecný (Emberiza citrinella)

jedna z nejběžnějších návštěvnic – sýkorka modřinka,

sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus)

či bodlákový specialista – stehlík obecný

stehlík obecný (Carduelis carduelis)

a big 3 zahradního krmítka.

sýkora koňadra (Parus major), zvonek zelený (Carduelis chloris), vrabec polní (Passer montanus)

Na keřích či stromech s různými plody lze se setkat s nejpestřejším drozdem – kvíčalou, útočí ve velkých hejnech a ozobou, co se dá. A co jde dovnitř, musí i ven …

drozd kvíčala (Turdus pilaris)

A že byla zima skoupá na sníh i na horách, je vidět na tomto snímku z 22. února. Na kopcích po sněhu ni vidu ni slechu.

zima bez sněhu

Následující zvířata jsou vlastně celoroční hosté a dobře dokumentují začátek něčeho nového. Jedná se zubry vypuštěné do přírody, byť ohrazené plotem, u Benátek n. J. Jejich úkol je pomoci obnovit krajinu stepního charakteru a pomoci k návratu dalším druhům. Jedná se o projekt o.p.s. Česká krajina, další část zvířat je pak u Milovic, včetně praturů a divokých exmoorských koní.

od Benátek

Živé jsou i květiny a podsněžník občas vyroste i pod sněhem. Letos to bylo bez sněhu.

sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)

O něco později se objeví další bílá krasotinka – sasanka.

sasanka hajní (Anemone nemorosa)

Tohoto drobného umělce spíše uslyšíte než uvidíte. V malém těle mocný hlas. Doslova. Střízlík.

umělec

Probuzená ropucha nestačí valit oči.

probuzení

V Japonsku mají pro své národní ptáky jeřáby mandžuské zvláštní název – tančó – což prý znamená něco jako směs krásy, elegance, štěstí. Naši evropští jeřábi za těmi japonskými rozhodně nezaostávají. Když jsou tu tančó, začíná mi jaro. Na youtube jsem dal krátké video.

tanečníci

A druhým určujícím bodem je budování hnízdní nory ledňáčků. Samička se činila a tak nora je hotová, včil už se čeká, co z toho vzejde. Tak nashle na jaře.

budovatelka

Pták roku je tu zas

Jirka — Mon, 07 Mar 2016 16:43:57 +0000

Jako každý rok i letos vyhlásila ČSO svého Ptáka roku. Loni, koukám, jsem zaspal, nic k tématu nenapsal, a přitom se jím loni stala krásná potápka – potápka černokrká (Podiceps nigricollis), jež, stejně jako sýček, stala se černým svědomím pro naše hospodaření s přírodním bohatstvím. Ještě v 80. letech jich bylo pomalu na každém rybníce několik párů a společně s racky chechtavými tvořili barevný kontrast – černá a bílá. Dnes abys pohledal jak racky, tím spíše i potápky.

pták roku 2015

V letošní roce se ČSO vydala jinou cestou a jako ptáka roku zvolila naopak široce rozšířenou červenku obecnou (Erithacus rubecula). Je to také druh, který se lidské společnosti nebojí a v zimě jí můžete zahlédnout téměř u každého krmítka. Snad červenku nepotká osud dříve hojných a dnes převzácných.

i v dešti se ukáže

je tam cosi k zobání

červenka obecná (Erithacus rubecula) – pták roku 2016