Konečně se zima přihlásila v plné síle. Zatím jenom na pár chvil, ale už to bylo znát. Šípky se obrnily dalšími trny. Tyto jsou ale křehké, z ledových krystalů.
Větrné počasí svádělo k experimentům s dlouhou expozicí a silným šedým filtrem.
Po větrné smršti zůstalo v lese na zemi mnoho motivů k focení. Padla mi do oka větvička modřínu. Třeba.
Žluté modřínové větvičky září v hnědém spadaném listí.
Podzim je skutečně velmi barevný.
Javorové listí je výrazným prvkem v podzimním lese.
U Božích muk. Místo stokrát viděné se najednou objevilo úplně jinak.
Potkal jsem koloucha, v skrýval se za březovou větví.
Barvy podzimu. Ranní mrazík vykouzlil na rudých listech bílé lemování.
Podzimní barvy II. Okraje lístků jsou bílé od námrazy.
Hejna husí jsou neklamnou známkou, že všechno táhne za teplem.
Ale hlavně je podzim o barvách. Příroda chrlí odstíny žluté, červené, hnědé a zbytky zelené, jakoby chtěla ukázat, že umí. A to my všichni víme.
Než přijdou pravé podzimní větry, tak se všechno oblékne do pestrobarevných převleků. V šípku pak zmizí i opravdu strakatý stehlík.
Podzimní hýření barvami.
Protože Nikon přestal aktualizovat svůj program na vyvolání fotek, musel jsem koupit jiný. A vidím, že není už potřeba nějakého zvláštního nastavování foťáku. Je to o umění ovládnout program.
Koupil jsem si nový program na úpravu fotek a vidím, že pomalu ale jistě padá potřeba nějakého dobrého nastavení foťáku v terénu. Programy jsou téměř všemocné… Stříbrohřbetý samec horské gorily mi posloužil jako pokusný králík.
Tak skočila jelení říje. Dvoudenní déšť zchladil touhy jelenů a odplavil jeleny zpět do svých domovských lokalit.
Příroda se vždy vytasí s nějakým překvapením. Teď třeba kvetou jabloně.
Pro mě začala říje. Podle mysliveckých tradic jelení říje vrcholí na sv. Václava, a tak do té doby do lesa nechodím. Ale pak si to zkouším vynahradit. Takže ještě příští týden budu za tmy vstávat a za světla uléhat.
V tomto týdnu (28.9.) jsme měli možnost, teda ti šťastnější, pozorovat zatmění Měsíce a zároveň tzv. Krvavý Měsíc.
Bohužel se mraky honily zrovna po té části oblohy, kde se koulel Měsíc.
Poštolka obecná, vyplašená ze střechy krytu, si sedla na plot. V pozadí hloh nádherně obsypaný rudými plody.
Opět se ukázalo, jaké “kýče” dokáže příroda vykouzlit. Neuvěřitelná hra barev a obrazů se mi naskytla v sobotu na Děčínském Sněžníku.
Panorama z Děčínského Sněžníku – pod pokličkou mlhy je Děčín, Jílové. Pouze kopce jako Klobouk, Chmelík a Lotarùv vrch vyčnívají. V dálce potom vysílač Buková hora – nejvyšší betonový vysílač v zemi.
Myškující liška Bystrouška z šumavských pastvin.
]]>