Nové články – Jiří Hornek

Tetřev hlušec ze spáleniště – vlastně ještě ne

Jirka — Sun, 14 Jul 2019 19:44:44 +0000

tetřívek obecný

Od poslední zahraniční cesty za fotografií uplynul už nějaký pátek a zase nějakou dobu potrvá, než vyrazím do světa a tak si udělám vzpomínku nějakou tou fotkou a povídáním. Jeli jsme do Švédska primárně na tetřevy, ale nebránili jsme se ničemu. Měli jsme koupený lístek na trajekt, domluvené ubytování na tři noci u tetřevů a to bylo vše. Termín, který jsme nakonec zvolili (neměli jsme moc na výběr) se nakonec ukázal jako docela dobrý, neboť počasí bylo aprílové, takže jsme si užili sluníčka, deště i sněžení, což bylo super (pro mě). Naše cesta vedla z Trelleborgu do středního Švédska, ale po cestě jsme se dohodli, že se podíváme až do Laponska, do městečka Jokkmokk, které má být takovým centrem švédských Sámů. A to je daleko. Až za polárním kruhem. Čas jsme měli a tak jsme jeli, proč ne. Doufali jsme, že uvidíme losy, soby a dost možná i Sámy. Zvolili jsme cestu přes Stockholm a podél pobřeží na sever. Až do Jokkmokku jsme neviděli nic z toho. Tak jsme pár dní brouzdali kolem a náramně si to užili. Spali jsme pod stanem, venku sněžilo, nikde ani človíček, jenom sama příroda kolem. Na začátku května je v téhle oblasti už slušně vidět kolem 1. hodiny ráno a až do 23. hodiny večer, takže slušný den. Ale hlavně v lesích je neskutečné množství tetřívků a tetřevů. Na tetřevy jsme bohužel dorazili pozdě (jak jsme zjistili o pár dní později a několik set km jižněji), ale tetřívci jeli plné pecky. Objevit tokaniště za takové koncentrace ptáků bylo otázkou pár hodin. Na zamrzlém jezeře tokalo snad 40 kohoutků, naprosto úžasné. Dva dny jsme věnovali tetřívkům, což nakonec byla fotograficky nejbohatší část výpravy, a jeli jsme zpátky na jih. Tentokrát jsme zvolili cestu středem Švédska, což se ukázalo jako dobrá volba, neboť jsme konečně viděli živé soby a dokonce i losy, ne jenom na značkách. Těch tam je asi víc než losů. V kempu Angra nás mělo čekat, nebo jsme si to mysleli, fantastické tetřeví namlouvání. To se bohužel nekonalo, ale zase jsme se umyli, vysprchovali, kluci se vyspali jako lidi v postelích a fantasticky jsme se najedli. A tom zase příště… Teď už jenom nějaké fotky, víc jich zase dávám na Zoneramu.

svítání nad tokaništěm

sob polární

los evropský

Za tetřevem do Švédska

Jirka — Sun, 12 May 2019 20:45:16 +0000

Krátká ochutnávka z jarní cesty do Švédska, kam jsme odjeli na konci dubna. V plánu bylo střední Švédsko, kde jsme v kempu Angra měli objednané ubytování na tři noci. Nakonec jsme dojeli až za polární kruh, stavili se u kamaráda v Norsku a byli přijati na slovenské ambasádě v Oslo. Více povídání a fotek příště….

tetřev hlušec – v toku

na borovici

na padlém kmenu v severském lese

tetřívek obecný za polárním kruhem

největší bojovníci na zamrzlém jezeře

orlovec říční hnízdil na stromě u cesty

Faerské ostrovy v černé a bílé

Jirka — Fri, 01 Mar 2019 08:39:55 +0000

Postupem času doháním resty, resp. se marně snažím, aby se mi jich nekupilo čím dál víc. Jedním z nich jsou Faerské ostrovy. Materiálu je mnoho, času málo. Ale zkusil jsem vyvolat pár fotek do černobíla, ať ten web není moc barevný. A dolehla na mne nostalgie, hned bych se tam na pár dní vrátil a něco nafotil jinak nebo se podíval jinam či zůstal někde déle. Ale to mám vždycky, takže nic nového. Fotky jsem jako obvykle uložil na zoneramu….

Terej bílý. Jsou to elegantní ptáci s téměř dvoumetrovým rozpětím křídel. A mají zajímavý způsob lovu. Jako střely padají střemhlav do vody.

Saal Digital – Alu-Dibond Butlerfinish

Jirka — Fri, 28 Dec 2018 09:07:27 +0000

Fotografie patří na papír, nebo aspoň na zeď. Proto si občas nějaké nechám vytisknout. Občas někde objeví zajímavá nabídka na nějaké slevy, popř. možnosti vyzkoušení různých tisků od různých firem. Tentokrát jsem narazil na nabídku od Saal Digital a vzhledem k tomu, že jsem už jsem si u této firmy několik obrázků a kalendářů nechal dělat, byl jsem spokojený (zejména s obrázky, kalendáře si raději nechám dělat jinde), tak jsem se rozhodl vyzkoušet tisk na hliníkovou desku. Obrázek jsem nahrál přes program, který mám už stažený v počítači (ale jde to i on-line bez nutnosti stahování programu), vybral rozměr tisku a hlavně materiál, na nějž se má tisknout. Jednalo se o Alu-Dibond Butlerfinish® o rozměru 50×40 cm se standardním závěsným systémem. A čekal jsem. U minulých objednávek mi obrázky dorazily běh 3 – 4 dnů, tentokrát to trvalo 10 dní, ale byly mezi tím Vánoce, o termínu jsem byl informován ihned po odeslání objednávky. Stav můžete sledovat přes odkaz. Obrázek dorazil v uvedený den samozřejmě perfektně zabalený.

Po vybalení jsem byl nejprve lehce zklamaný. Nějak se mi to nelíbilo. Barvy byly takové nevýrazné. Ale jak jsem obrázek vytáhl na pořádné světlo, hned to bylo o něčem jiném. Pod různými úhly obrázek najednou ožil, hlavní motiv vystupoval z obrázku do popředí a byla radost se na to dívat. Co mě ale nemile překvapilo, bylo zjištění, že na některých místech není vůbec barva a je zde pouze čistý podklad, tedy leštěný hliník. Je to v místech, kde jsou vysoké hodnoty světel (v červeném kanálu až přepal). Z blízka to působí divně, z větší vzdálenosti a při různých úhlech pohledu je to naopak zajímavé. Je to ale má chyba ve zvolení materiálu, neboť na stránkách v popisu materiálu je psáno, že světlé barvy a bílá se netisknou….

Dalším aspektem tohoto typu materiálu je jeho povrchová struktura. Vykartáčovaný hliníkový povrch má svou vlastní strukturu, která se nehodí na úplně všechny druhy fotografie. Asi to bude velmi slušet černobílé fotce, ale na jemné detaily to asi moc není. Je to takový mechanický šum.

Jinak mechanické zpracování je perfektní, obrázek je lehoučký, systém standardního zavěšení je jednoduchý, dvě nalepovací oka a dva silikonové bobky.

Celkové mé hodnocení vyznívá pozitivně, byť jsem asi zvolil na daný typ materiálu nevhodný motiv, tak při správném úhlu pohledu vypadá obraz nádherně a dokážu si představit, jak černobílé nebo vysoce kontrastní fotografie musí působit nádherně.

Saal Digital Alu-Dibond Butlerfinish®

místa bez tisku, struktura povrchu leštěný hliník

závěsný systém

PF 2019

Jirka — Tue, 25 Dec 2018 11:24:42 +0000

Vše nejlepší v novém roce, ať se nám daří tak, jak si zasloužíme. A předsevzetí? Jsou splněná ta loňská? Myslím, že stačí plnit ta loňská…

Pižmoň severní zimní

Jirka — Fri, 28 Jul 2017 11:53:04 +0000

Tak jsem dostal ve žhavém létě ke krutě zimním fotkám. Už jsem udělal galerii zimních krajinek norské přírody (zde) a teď přidám i hlavní hvězdu, za kterou jsme jeli. Pižmoň severní (Ovibos moschatus) je taková kozokráva. Vypadá jako kráva, ale má blíže ke kozám. Byť s hmotností až 450 kg by mu leckterá koza mohla závidět. Byl jsem za nimi už kdysi v létě a najít je nebyl problém, byli přímo u cesty. Namlsán jsem se vrátil téže zimy, neboť na sněhu či ve vánici vypadá to zvíře mnohem lépe. Ale ouha. V zimě jsem po nich marně pátral několik dní. Neobjevil je. Až s odjezdem jsem v poslední zoufalé snaze zvedl zrak na vyfoukané a místy holé vrcholky kopců. Byli tam. Slíbil jsem si, že se vrátím, když už vím, kam na ně.

pižmoni na kopci

Slib jsem si splnil v letošním roce a málem jsem zase odjel s prázdnou. Mohu mluvit o velikém štěstí, že je Honza našel hned ráno po příjezdu, neboť v další dny jsme málem nenašli ani jeden druhého. Počasí bylo skvostné, severské. První ráno krásně slunečno, z vrcholu kopce jsme dalekohledem pátrali po širých pláních, oblých kopcích a nekonečných údolích v naději, že tam někde budou.

svítání

údolí v Dovrefjell

Ale najděte skálu mezi skálami. Tak totiž pižmoň z dálky vypadá. Jenom když se skála pohne, je naděje. Pohnula se. A několik skal se pomalu hýbalo. Radostně skočili jsme do sněžnic, zapřáhli se do saní naložených na třídenní bivak v pustině a vyrazili. Po čtvrt hodině jsem chtěl všechno zahodit a rozbít. Dětské saně nejsou vhodným expedičním prostředkem.

dětské saně nejsou vhodným expedičním prostředkem

Za několik hodin zoufalé dřiny jsme urazili sotva 5 kilometrů a rezignovaně hledali místo, kde zabivakujeme. Našli jsme je za kamenem. Vše jsme nechali na místě a jenom s foťákem a stativem jsme vyrazili do kopců. Oni pižmoni skutečně byli na kopcích. Bohužel po několika hodinách jsme si vůbec nebyli jistí, že tam na nás od rána čekají. Odpoledne jsme vystoupali na vrchol a pižmoni nikde. Šílené. Do toho se zatahuje a začíná sněžit. Zvedá se vítr. Dalekohledem objevujeme skupinu na dalším kopci za dalším údolím. Děs, cesta na celý den. Ještě v posledním záchvěvu zoufalství pokračujeme k jednomu z vrcholů kousek od nás. A pak mi Honza ukazuje. Jsou tam !!! Do krve se nám vyplavil adrenalin a rázem je únava zapomenuta. Teď už je jenom nevyplašit. Jsme od nich celkem daleko, ale už o nás vědí. Zkouším fotit z ruky, ale je to nějaké divné, mám zamlžený hledáček a ostření se nějak nechytá. Přikládám to tomu, že jsem zpocený a technika se na těle orosila. Chvíli čekám, ale nezlepšilo se to.

Marně jsem si lámal hlavu, jak to, že mám pořád zamlžený hledáček a špatně to ostří. Pamatujte si, nasněží-li do sluneční clony objektivu a na sklo, je v hledáčku mlha a blbě to ostří.

Pomalu se šouláme k pižmoňům o trochu blíže. Zakládám foťák na stativ, docela se pronese, a koukám na čočku. Je plná sněhu. Hodně hudruju a zkouším to očistit. Už je to lepší a já už si dávám pozor. Naštěstí jsou pižmoni tolerantní a klidná zvířata. Trávíme s nimi nějaký čas, kdy za nimi putujeme vzhůru až k vrcholkům kopců. Což je do výšky téměř 1800 m n. m. Sněží tu vodorovně, jaký je vítr. Občas vykoukne slunce a pak zas bílo. Nevím jak dlouho fotím, ale když už se mi tělo neovladatelně třese a zuby drkotají, usuzujeme, že je čas návratu. Musíme si ještě postavit stan a hlavně najít místo, kde jsme nechali věci. Počasí nám ukazuje svou pravou severskou tvář. Šílený vítr nám rve slova z úst, zatáhlo se a je opravdu zima.

pravá zima

Vrátili jsme se do údolí a našli jsme i naše věci. Už byly zčásti zaváté sněhem, ale vítr byl silný a sníh se na nich neudržel, pouze se kolem utvořily závěje. Dalekohledem jsme ještě viděli na jiném svahu stádo sobů. A tím vlastně skončilo naše pozorování, neboť v noci vítr ještě zesílil, přihnaly se mraky a další dny jsme už neměli šanci něco vidět. Tři dny jsme neviděli dál než 200 metrů. Takže jsme měli své štěstí vybráno hned první den. Ale stálo to zato. Více fotografií jsem vložil na Zoneramu – klikněte.

Zvířata jsou to velmi tolerantní a hned tak je něco nerozhází.

Z cesty na sever

Jirka — Mon, 19 Jun 2017 18:06:55 +0000

Už dlouho jsem nezpracoval na web žádnou fotografii. Je to tím, že jsem neměl čas. KLASICKÁ VÝMLUVA. A hloupost. Čas by byl, ale jsem prostě líný. Takže teď jsem se odhodlal a protože je venku vedro k padnutí, zvolil jsem fotky sněhové.

Pro představu, jak je krajina monumentální. Vlevo silnice E6 do Oppdalu.

Ochlazení přišlo v Norsku, kam jsme se kamarádem vypravili na pižmoně. Kdo neznáte pižmoně, to jsou vám tvorové z doby ledové. Vypadají jako hodně chlupaté krávy, ale příbuzní jsou spíše s kozami. Ale o nich až příště (ještě to nemám zpracované). Původně jsme chtěli vyrazit již v únoru, ale různé životní kotrmelce nás posunuli do března. Už to vypadalo, že nebude nikde žádný sníh, ale NP Dovrefjell nezklamal. Sníh byl, mráz byl a vítr byl. Ideální kombinace. Ještě jeden nejistý bod byl a to moje auto. Má už nějaký pátek odslouženo, pojistit pro případ poruchy mi jej také odmítli, že prý je staré, sprosťáci. Co by za krásných 18 let dala nejedna žena. Najeto přes 470 t. km, takže trochu obava. Musím smeknout. Dalo to bez zaváhání. Inu, staré dobré Německo.

Osamělý jezdec. VW T4

Takže jak bylo? Krásně. Krajina nezapomenutelná, počasí báječné, s kamarádem legrace. Další z zážitků, které si člověk uchová v mysli na celý život. Samozřejmě, že ne vše bylo ideální. Tak například naše transportní saně. Takovou hloupost jsem už dlouho nevymyslel. Na první mé zimní cestě jsem táhl podomácku vyrobenou bednu na lyžích. Těžká byla jako pižmoň a to jsem si pošpačkoval. Na druhou výpravu jsem mazaně zvolil sáňky pro děti. A to byla veliká, veliká chyba. Ze špačkování jsem přešel až k hrubým urážkám a fyzickému násilí. Takže příště zvolím profesionální výbavu. Nebo nikam nepojedu. To spíš. Už jsem se narajzoval dost, doma budu … V cizině se nám smáli, kde máme k saním psy? My jsem byli psi. Ale na to budeme rozhodně vzpomínat. A takových zážitků je na cestách požehnaně. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. A abych nezapomněl, tady je odkaz na fotky – stačí kliknout. Přeji příjemné ochlazení.

Fotosešit od Saal – digital

Jirka — Sun, 07 May 2017 17:23:19 +0000

Nějak nestíhám doplňovat stránky. Mám ještě neupravené fotky z podzimu, ze zimy, z březnové cesty do Norska za pižmoni, nádherný jarní tok tetřívka mi taky leží na zraje na disku a spoustu video restů mi kazí dobrou náladu.

Ale Od 15. května 2017 bude několik mých fotek viset v ZŠ s materskou školou Maximiliána Hella v Šťiavnickej Bani na Slovensku (odkaz zde). Jedná se o velmi netradiční základní školu, neboť jedním z vyučovaných předmětů je i sokolnictví. Nevím o žádné jiné základní škole, kde by se podobný předmět vyučoval. Díky tomu se děti podívají doslova do celého světa (byli např. v Norsku, Velké Británii, v ČR a jinde)

Využil jsem proto možnost udělat si fotosešit od firmy Saal – digital a fotky, které jsou na výstavě, jsem poskládal do sešitu o rozměru 20 x 20 cm. Jak se to povedlo?

Výborně. Už jsem si u této firmy tiskl fotoknihy, které dopadly výborně (i reklamace bez problémů) a také kalendáře – i když ty asi budu tisknout jinde. Proto jsem i podobný výsledek očekával. Sešit přišel velmi rychle. V pátek jsem poslal data a v úterý byl sešit doma. První plus. Doručeno kurýrem DHL v pevné obálce – bez poškození. Druhé plus. Kvalita tisku výborná. Třetí plus. První a poslední strana sešitu jsou kryté průhlednou folií. Čtvrté plus. Cena za 36 stránek o rozměru 20 x 20 cm je 589 Kč plus 119 Kč doprava. První mínus. Je to celkem drahé.

V programu Saal Designer se pracuje celkem dobře, je možné individuální přizpůsobení celého díla, já si třeba na zadní stranu vkládám QR kód. Jenom jsem nepřišel na to, jak se číslují stránky. Dělat to ručně není úplně pohodlné.

Summa summarum: 4x plus vs. 1x mínus.

Není to záležitost pro běžné, každodenní focení, ale jako vzpomínka na něco, případně jako dárek se to dá lehce zdůvodnit. S využitím akcí, které Saal digital celkem často má, si nějaké ty velmi kvalitní tisky může dovolit i běžný smrtelník. Video: na youtube

Sešit přiveze DHL

První strana je chráněná folií

Spojení je řešeno kroužkovou vazbou.

Listy nejsou tak silné jako u fotoknihy.

Zadní strana je rovněž chráněna průhlednou fólií.

Pták roku 2017

Jirka — Fri, 03 Mar 2017 07:03:15 +0000

Vítězem této pomyslné soutěže se pro letošek stává:

na pařezu

**datel černý (Dryocopus martius).**

Je to největší evropský šplhavec, jeho velikost je skoro půlmetrová. Takže pořádný pták. A nelze jej s žádným jiným zaměnit. Černý pták s červeným čírem. Samečci jej mají výraznější. A přesto často unikne pozornosti. Ale jeho výtvory v lese jsou nepřehlédnutelné.

Sami se můžete zapojit do projektu České ornitologické společnosti o hlášení výskytu datla. Každý záznam se počítá, a byť není datel u nás bezprostředně ohroženým druhem, jeho ochrana přispívá k ochraně dalším, méně výrazných druhů.

v zimě

boj o pařez

u hnízda

u spižírny

při úderu

pobytové znaky

ještě jedno video:

Až se zima zeptá …

Jirka — Wed, 11 Jan 2017 18:28:59 +0000

co jsem dělal v létě? Zkoušel jsem něco nafotit. Na zoneramu jsem uložil výsledek letního snažení za období od června do září…

Tři kříže u Mariánských Lázní

[contact-form-7]