Krajina – Jiří Hornek

Pták roku 2018

Jirka — Sat, 24 Feb 2018 13:45:13 +0000

I letos ČSO vyhlásila Ptáka roku. Datla, indikátora zdravého lesa, vystřídala sovička – sýček obecný (Athene noctua), jenž je indikátorem zdravé polní krajiny. A protože sýček mizí, a to celkem rychle, je vidět, že naše polní krajina zdravá není. Bohužel. Dříve skutečně běžná sova je dnes velkou vzácností. Z monitoringu posledních let je zřejmé, že v ČR zbývá něco málo přes 100 párů sýčků, resp. volajících samečků. Vlastně se udržel jenom na rozhraní Středočeského a Ústeckého kraje, na jižní Moravě a v při troše dobré vůle i ve východních Čechách. A přitom náprava by nebyla až tak složitá. V současné době probíhá záchranný program pro sýčka (kdo chce, může na něj přispět třeba penězi nebo i noční vycházkou a posloucháním, jestli se někde sýček neozývá), který si klade za cíl, mimo jiné, zvýšit osvětu mezi zemědělci a i mezi veřejností. Tak podpořme dobrou myšlenku i skutkem. Kdo má facebook, může se spojit pro nejaktuálnější informace…. Pár obrázků sýčka z Teplic jsem vložil na Zoneramu… Kdo chcete vidět zajímavý filmový dokument o naší přírodě v místech, kde přírodu nikdo nehledá, můžete zajít od letošního března do kin na film Planeta Česko. Je tam i ten sýček….

V Rumunsku je sýček ještě běžný pták na pastvinách.

Z cesty na sever

Jirka — Mon, 19 Jun 2017 18:06:55 +0000

Už dlouho jsem nezpracoval na web žádnou fotografii. Je to tím, že jsem neměl čas. KLASICKÁ VÝMLUVA. A hloupost. Čas by byl, ale jsem prostě líný. Takže teď jsem se odhodlal a protože je venku vedro k padnutí, zvolil jsem fotky sněhové.

Pro představu, jak je krajina monumentální. Vlevo silnice E6 do Oppdalu.

Ochlazení přišlo v Norsku, kam jsme se kamarádem vypravili na pižmoně. Kdo neznáte pižmoně, to jsou vám tvorové z doby ledové. Vypadají jako hodně chlupaté krávy, ale příbuzní jsou spíše s kozami. Ale o nich až příště (ještě to nemám zpracované). Původně jsme chtěli vyrazit již v únoru, ale různé životní kotrmelce nás posunuli do března. Už to vypadalo, že nebude nikde žádný sníh, ale NP Dovrefjell nezklamal. Sníh byl, mráz byl a vítr byl. Ideální kombinace. Ještě jeden nejistý bod byl a to moje auto. Má už nějaký pátek odslouženo, pojistit pro případ poruchy mi jej také odmítli, že prý je staré, sprosťáci. Co by za krásných 18 let dala nejedna žena. Najeto přes 470 t. km, takže trochu obava. Musím smeknout. Dalo to bez zaváhání. Inu, staré dobré Německo.

Osamělý jezdec. VW T4

Takže jak bylo? Krásně. Krajina nezapomenutelná, počasí báječné, s kamarádem legrace. Další z zážitků, které si člověk uchová v mysli na celý život. Samozřejmě, že ne vše bylo ideální. Tak například naše transportní saně. Takovou hloupost jsem už dlouho nevymyslel. Na první mé zimní cestě jsem táhl podomácku vyrobenou bednu na lyžích. Těžká byla jako pižmoň a to jsem si pošpačkoval. Na druhou výpravu jsem mazaně zvolil sáňky pro děti. A to byla veliká, veliká chyba. Ze špačkování jsem přešel až k hrubým urážkám a fyzickému násilí. Takže příště zvolím profesionální výbavu. Nebo nikam nepojedu. To spíš. Už jsem se narajzoval dost, doma budu … V cizině se nám smáli, kde máme k saním psy? My jsem byli psi. Ale na to budeme rozhodně vzpomínat. A takových zážitků je na cestách požehnaně. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. A abych nezapomněl, tady je odkaz na fotky – stačí kliknout. Přeji příjemné ochlazení.

Až se zima zeptá …

Jirka — Wed, 11 Jan 2017 18:28:59 +0000

co jsem dělal v létě? Zkoušel jsem něco nafotit. Na zoneramu jsem uložil výsledek letního snažení za období od června do září…

Tři kříže u Mariánských Lázní

[contact-form-7]

Jaro 2016

Jirka — Sat, 15 Oct 2016 11:04:21 +0000

Upravil jsem pár fotek z jarní fotosezóny 2016 a výsledek je možné vidět na tomto odkazu na Zoneramě.

záplava barev

Krajinka v zimním hávu

Jirka — Thu, 17 Mar 2016 10:17:56 +0000

Jaro už se hlásí, v neděli začíná to astronomické, a tak si připomínám tu letošní zimu. Jaká vlastně byla? Do konce roku 2015 byla spíše jarem a po Novém roce zase na chvíli ukázala svou sílu. Jestli to takhle půjde dál, tak se vyplatí si na týden největší zimy odletět za teplem a ani nepoznáme, že nějaká zima proběhla. Ornitologové dokonce zjistili, že někteří ptáci, dříve tažní, nejen že dnes už nikam nelétají, ale např. husy odlétají zimovat ještě severněji. Zajímavé. Ale nějakého sněhu jsme se přece jenom dočkali.

U Tiských stěn.

Labské pískovce.

Ještě než vyjde slunce, mohou nastat v zimě noci, jež si nezadají se dny. Měsíc svítí do sněhové peřiny, která osvětluje krajinu bílým světlem. Jenom nebe je temné a plné hvězd.

Zlatý vrch

Pod Zlatým vrchem.

Velký vůz nad Javorkem.

Ale ne vždy je na horách krásně. Počasí se může změnit každým okamžikem a to potom není o co stát.

pomníček u Nakléřova

Nad Flájskou přehradou.

Sejdou-li se však ty správné podmínky, ukáže příroda, jaké nádherné “kýče” dokáže vykouzlit.

V Jizerských horách u Blatného rybníka.

Podpořte ochranu naší krajiny

Jirka — Wed, 20 May 2015 19:52:12 +0000

Výsledky z rozsáhlé podpisové akce

V dnešní době, kdy je celá společnost pod tlakem peněz a “blahobytu”, si pomalu, ale jistě podřezáváme onu pomyslnou větev, na které si sedíme. Změny, ke kterým dochází v krajině, si uvědomujeme až s velkým zpožděním, je to takové to “za mého mládí byly řeky čistý a ptáků bylo habaděj”. Ale každý chce dneska dům, anglický trávník, dvě auta do rodiny, bazén, asfaltku až k domu, velké obchoďáky. Zemědělci pak pěstují to, co se jim nejlépe zaplatí, což je dneska bohužel jenom řepka, popř. kukuřice. Rostoucí doprava si žádá dálnice, developeři asfaltují ornou půdu na průmyslové a obchodní zóny. Bohužel, daň za tento “blahobyt” budeme platit v budoucnu. Neuvědomujeme si, že veškeré povodně, sucha, vichřice, kůrovcové kalamity a kdoví jaké přírodní katastrofy, jsme si způsobili my sami. A doplácíme na ně zase jenom my lidé. Pro přírodu jako celek je to nevýznamná změna, kterých Země za dobu své existence prodělala desítky či stovky (a mnohdy i větších a rychlejších, např. pád asteroidu, výbuchy sopek…), ale lidstvo to pociťuje stále citelněji, protože to stojí peníze. Hodně peněz.

Komu není lhostejné, jak se bude krajina vyvíjet i v budoucnu, má možnost se připojit k výzvě na ochranu krajiny před silou peněz. Stačí málo, jenom poslat svůj hlas. Odkaz je zde.

Podmáčená loučka u Střelné je domovem třeba prstnatců májových.

Podmáčená loučka u Střelné je domovem třeba prstnatců májových (Dactylorhiza majalis).

Znáte koroptev?

Nebo sysla?

Táhnou nad hlavou

Jirka — Fri, 16 Jan 2015 17:53:20 +0000

nad Krušnými horami

V minulých dnech nám počasí připravilo zajímavé situace. Chvíli bylo téměř léto, pak zase zima, do toho podzim nebo jaro. Všechna roční období během několika málo dnů. Žijeme v požehnaném pásmu, to naše mírné klima. S přechodem těch různých front se nad hlavou tvořily neuvěřitelné obrazy a kýče. Ale co je vlastně kýč?

na poli nad Teplicemi

západ nad Doubravkou

Milešovka

zapadající slunce a plující mraky nad Krušnými horami

B&W – paprsky se derou mraky

reje nad hlavou

červánek uprostřed tmavých mračen

Krajina italských Alp

Jirka — Tue, 02 Dec 2014 18:33:09 +0000

Jak jsem v předchozím článku slíbil, vracím se zpět s fotkami z prodlouženého víkendu v Itálii, tentokrát z krajinářského hlediska. Kozorožci byli sice hlavní cíle výletu, ale na impozantní štíty hor jsem se těšil neméně. Byť předpověď neslibovala žádné dramatické reje mraků na obloze či údolí zahalená mlhou, rozhodně mi to nebralo dobrou náladu. Počasí člověk neporučí, s tím počítám. A tak jsem byl spokojený i bezmračnou oblohou a lehkým náznakem mlžného údolí.

Vzhledem k tomu, že na cílové parkoviště jsme přijeli ještě za hluboké tmy, tak jsem využili časové rezervy, trošku jsme se v autě zkroutili do pohodlně nepohodlných poloh a dočerpávali fyzické rezervy na cestu. Těsně před východem slunce jsme vyrazili vzhůru.

svítá nad vrcholky hor

Co mě skutečně fascinovalo, byla horská architektura a použitý materiál. Mám horskou část Itálie rád už právě pro tento horský styl. Kamenná stavení tak nějak v udržovaném a akceptovatelném “bordelu”, proti rakouské a německé akurátnosti a kýčovité upravenosti. Tenhle styl mi do hor sedí lépe. Je to můj pohled. Po několikahodinovém stoupání mezi modříny opouštíme hranici lesa, vítají nás horské louky a široká údolí. Zde se přes léto pasou krávy, svišti a kamzíci. Teď v půlce podzimu už jenom kamzíci. Kamenná stavení zejí prázdnotou.

osamělé stavení na horské louce

Vystoupali jsme do výšky 2500 metrů nad mořem, kde nás čekal horský hotel. Jedna místnost otevřená pro turisty na přespání, s palandami, stolem a lavicí. Úplný luxus pro naše uondaná těla. Tak jsme založili náš první (a jediný) výškový tábor, ze kterého se nám otevíral neskutečný pohled na krásu hor.

horské údolí v Gran Paradisu

Tady jsem si užíval pocit klidu a skoro osamění, bez elektřiny, telefonního signálu, splachovací toalety a tekoucí vody. A bylo dobře. Horský potok s průzračnou vodou tekl za chatou, WC bylo řešeno klasickou budkou s průvanem odspoda a lidí bylo minimum. A zatoužil-li člověkl po úplné samotě, stačilo vystoupat někam na okolní stráně.

horské oko skrýval led

Ještě večer jsme využili možnost, již nám poskytla příroda, když ozářila špičky hor zapadajícím sluncem.

hořící špičky hor

A protože byl by neodpustitelný hřích být zde a nefotit noční jasnou oblohu, tak jsme nehřešili, vstávali za tmy, mrzli u foťáků, koukali do tmy a věřili, že ta dlouhá expozice něco přinese. Nebe plné hvězd.

nebe plné hvězd, padá hvězda

s nasvíceným kamenem v popředí

Nebo důkaz, že se Země točí a jede si vesmírem celkem rychle.

Rozmázlé dráhy hvězd

hvězda, co se netočí, je Severka

jedna B&W verze

A pak začalo svítat….

kýč, svítání na horách

No, a plný dojmů jsem společně s ostatními zabalil fidlátka, nahodil zátěže na záda a klopýtal zpátky k autu. Uteklo to. Rychle.